SLOKY O SLÁVĚ

Antonín Sova

SLOKY O SLÁVĚ
A ty, jež jsi jedním z těch pohledů Neznámého, tou stopou zlatou v nezměrnu, slavnostním promluvením a prohlédnutím nevidoucího, jejž němá tma uděsila, a nasycením hladového, jenž umíral samoten, dlouho, ty, jež jsi zdvihnutím hostie, v prachu když všecko klečí, ty veliká slávo, tebe miluji, tolik tě miluji! Ne však tebe, banalitou jež opilá kráčíš slepě po ulicích, vlekouc za sebou smečku davů jak souhvězdí zasazené do mléčné dráhy a zbožněná, povzbuzována vítězným křikem se stáváš pojednou přes noc miláčkem davů a pouze taková jsi: jak tebe míti chtěli. Tebe však, rostoucí úzkostně a stoupající znenáhla jak slunce březnové v lesy husté a neproniklé, kde mlhy se sázejí na smutně zvlněné louky, na stáda jelenů pijících, na zamrzající potoky, tebevšak, která jsi poznala smutky, bys v červnovém poledni vášnivým polibkem prožehla tvorstvo a květ i obilí. Tebe však, rostoucí jako žen láska dlouho skrývaná v záhadných pohledech, v servaném šeptu, v rtů žhavé žízni a v tlukotu horkého srdce, – tebe, dlouho ztajená až do té jedné chvíle nejšílenějšího objetí, náhlého zahřmění smyslů všemi radostmi, všemi bolestmi, takovou, nanejvýš diskrétní: Takovou miluji tebe. 32

Básně v knize Údolí nového království - Dobrodružství odvahy (in Dílo Antonína Sovy, svazek 9):