VEČERNÍ PÍSEŇ HLEDAJÍCÍCH

Antonín Sova

VEČERNÍ PÍSEŇ HLEDAJÍCÍCH
Hledáme cestu. Jeden tak a druhý jinak, jak se dá. Nad strží orel, dravý pták jen co si kořist vyhledá. Hledáme cestu, tuláci a do všech oken nahlédnem. Poznáme: už se nevrací, co ztratili jsme každým dnem; hledáme cestu k štěstí z běd, trnitou stezkou roklinami; v skaliskách zmije nevidět, cos ale syčí mýtinami. – Kdož zrodili se, hledat jdou. Vše ztichlo, hvězdy rozkvétají. Na prazích děti hledí tmou a v srdci prudkou bolest mají. Ubohé děti neusnou... Děsí se hloubek prosté děti a cestou ve snách plamennou chtí v nekonečno doběžeti. A za prvními kroky strach a noc se černá, temná šine, jsou třasaviska v nížinách a bludičky vždy nové, jiné, jsou křivé stezky ve stržích, 69 nás chytají se vrbin spáry, pták horský – jak by vydal smích nad přeplutými suchopáry; – hledáme cestu,... pozor jen, až měsíc vysvítí, my díme, hle, celý kraj je zapředen do tmy, jíž ztěžka rozumíme. – Hledáme cestu, – už se dní. My řekneme: až slunce vzplane, v něm naše touha poslední a celé naše lidství vstane... A kdo nepřejde rokle ty, nenajde cestu před západem, je prokletý, je prokletý a jeho život leží ladem... A kdo nepřejde rokle ty, je prokletý, je prokletý! 70

Básně v knize Údolí nového království - Dobrodružství odvahy (in Dílo Antonína Sovy, svazek 9):