PÍSEŇ NOVÉHO SVÉTA

Antonín Sova

PÍSEŇ NOVÉHO SVÉTA
Svět starý jak hračku boží u tajemných vesmíru vrat trav zelených na rohoži já viděl jsem vymírat: měst chrámy pustly a hasly, tam trůny se třásly a žasly. A bigotní stařeny, ty se vztaženými rameny již mřely. Jich starci též odcházeli, ti starci přibití k nebi svou pokornou lebí. Za mnichy a za králi svými, za zlata žoky a za vojsky najatými šli matnými kroky, za povely otrokářů šla stáda tmářů, – a za pohrůžek pánů šli podplacení. Kde nebylo Křtitelů Janů, tam Kristů není... A stoleté vyhnilé kmeny se kácely samy. A rudé kaktusy, bolestné klamy stárnoucích církví a mocí 56 za bouřlivých schnuly nocí, i za jiter, když jsme šli plet a bohatou stříkali hrstí do černé, zmrvené prsti své osení budoucích let. My rodili se a zráli. My hleděli zpříma. My bez chvění, bez bázně stáli před bouří, jež hřímá. My rozešli jsme se, cítíce klam, bídu, podvod a žal, na pustá pole a vinice, i v temných končin dál. My šli jsme bořit i stavět a zmrvit prsť hluchou a světlo dnů rozežhavět i život posílit svou myšlenkou, tuchou, a krásu rozhledu, rozletu pít a k energii den mroucí uprosit, i zemi k bohatším vznítit darům a slunce k větším a slavnějším žárům a srdce člověka k novým a slavnějším jarům. A kroužících orlů vzkřek, nad hřbitovy vymřelých znící, hnus dne a bolest a vztek, jak polnice hlaholící, nás posílilo zas v práci. Sta lstí a vzteklých důtek, 57 sta hrozných, krvavých půtek, když boj se vrací. Nad kalnými života víry shrbená společnost se rvala, svět násilníc širý pro klamnou svou budoucnost. A mřeli již kouzelníci, že neznali kouzel svých sil, i králové mřeli, jich spící království na tisíce mil, a špinavá čela nad žoky zlata mřela, i okleštění chlapi se sříznutými drápy, i zoufalstvím divocí v svých klecích otroci. Jdem... Nového boha znát chceme, jenž právě narozen. Má v očích vod krásu i země a je tak čistý jak sen. A roste jak naivní dítě, pln žvatlání ptáků a trav. Jdem... Zabouří životem skrytě a odvahou zrozených hlav. 58
Básně v knize Údolí nového království - Dobrodružství odvahy (in Dílo Antonína Sovy, svazek 9):
  1. ÚDOLÍ NOVÉHO KRÁLOVSTVÍ
  2. VARIACE PŘEDEŠLÉ MYŠLENKY
  3. SMILOVÁNÍ
  4. STUDNY NADĚJÍ
  5. BALADA O RADOSTI
  6. TĚŠITELKY
  7. TUCHY
  8. KDYŽ VLÁDLA DUŠE
  9. VÝČITKY
  10. ABY PŘIŠLA TAK RADOST...
  11. SKONEJŠENÍ
  12. SLUNCE NA OSTROVECH MLÁDÍ
  13. PÍSEŇ
  14. CHCI SVÝM COS NAZÝVAT...
  15. PÍSEŇ SLUNCE
  16. JAK MĚSTO ORIENTÁLSKÉ...
  17. K NOVÉMU ČLOVĚČENSTVÍ
  18. SLOKY O SLÁVĚ
  19. ANO, S DIVOKOU, VÝSKAJÍCÍ RADOSTÍ
  20. ZDA V JEDEN ŽIVOT...
  21. HLASY Z ÚDOLÍ
  22. PŘÍCHOD PROROKŮ
  23. SNY DOBYVATELŮV
  24. PÍSEŇ NOVÉHO SVÉTA
  25. MLÁDÍ DOBYVATELE
  26. A REVOLUČNÍ, SILNÉ VĚTRY DULY...
  27. BÁSNÍK
  28. SLAVNÉ PŘÍPRAVY
  29. BRATŘI SVÉTLA
  30. VICHŘICE DUCHŮ
  31. VEČERNÍ PÍSEŇ HLEDAJÍCÍCH
  32. HLEDÁNÍ
  33. NOVÉ VÝPRAVY
  34. KROČEJE VELIKÉHO
  35. PŘEMOŽENÉ ZLO
  36. NAD POČATÝM LIDSKÝM DÍLEM
  37. RHAPSODIE O ZRÁNI LIDSTVA
  38. REVOLUČNÍ PÍSEŇ VE STARÉM SLOHU
  39. ČTVRŤ BÍDY
  40. PÍSEŇ ZE STŘEDOVĚKÝCH TEMNOT
  41. TUŠENÍ PŘERODU
  42. NÁBOŽENSTVÍ ZÍTŘKA
  43. NESPOKOJENÍ ORLOVÉ
  44. SVĚT MSTY
  45. VÍRA V LIDSTVO
  46. SLOKY
  47. KOŘIST DUŠE
  48. NAIVNÍ PTÁCI A OBLAKA
  49. JITRO
  50. ŽIVOT
  51. KLASY NOVÉHO OSETÍ
  52. SLOKY
  53. ODPOČÍVAJÍCÍ BOJOVNÍK
  54. KOUT MĚSTA
  55. PROTEST ŽENY
  56. U MOŘE
  57. PÍSEŇ OPTIMISMU
  58. SLOKY O MLÁDÍ
  59. VISE
  60. ZRÁNÍ
  61. CESTY ZLÁKANÝCH PRACOVNÍKŮ
  62. NAIVNÍ LEGENDA O MOUDROSTI DĚDŮ
  63. MAJÁKY ZVALY V DÁLKY NA MOŘE...
  64. RHAPSODIE Z NOVOVĚKÉHO STŘEDOVĚKU
  65. PÍSEŇ POHŘBŮ A ŽIVOTŮ
  66. Z BOŽÍ MILOSTI
  67. PÍSEŇ O KONCI ČESKÉHO KRÁLOVSTVÍ
  68. TEMNÁ, PODZEMNÍ SÍLA
  69. REAKCE
  70. TULÁCI
  71. VĚČNÝ OHEŇ
  72. MĚL BY TU SLAVNÝ ŽIVOT JÍT
  73. DĚTI ODVAHY
  74. EPILOG Z R. 1905