ČTVRŤ BÍDY

ČTVRŤ BÍDY
V té čtvrti bídní lidé, smutní psi, zapadlé, lidské apokalypsy. Nevěstky, chátra... Židi, dětí sta. Sabbatu hudba vřeští nečistá. Zdeformovaní civí k slunci. Hle: to všecko vyděděné, vyvrhlé. V svou bídu zadumaní, bezhlasní jsou ti, kdož sny své revoluční sní. Z těch koutů bídy věčnost pozdraví i sen, i myšlenka, vzdor krvavý. Po cestách osamělých, na výších předměstských kopců, v hájích nejtišších jdou reci zítřku, pochýleni v zem, stavíce nové světy v srdci svém. Budoucí kralovrazi tady jdou, svou hroznou okouzleni myšlenkou. Zde hledej ženy, smutné novým snem: jich srdce odhodláno k obětem. 85 Dospělých písně děti zpívají, brunátné na měď ruce zdvihají. Jich otcové však v temnu těsných stěn, spiklenci slunce, chmurně hledí ven, rebeli vzdoru, jenž má zítra vzplát, se učí jiskry z troudu vykřesat. 86