GALANTNÍ SLAVNOST

GALANTNÍ SLAVNOST Za Karlem Hlaváčkem.
Shasli jsme světlo. Velký měsíc nám visel v okně namodralý, milenec teskných pohádek. A snivý Loris pod palmami hudebným altem měkce zpíval sentimentální baladu. V těch rytmech plakal život. Touha. Dny šedé, přitlačené k zemi. A hořkost, hlad a zoufalství. Neb umřel básník tichých balad, nervosní dítě z konce věku, a my mu tryznu světili. Clitandr zvážněl. Pulcinella v smutečních šatech pod závojem si třpytné slzy stírala. Pierrot a ta celá banda ničemů s pikantními vtipy myslila na cos. – Eh, bien. 15 A jak plál měsíc, Loris zpíval, ty černé stíny tancovaly v smutečním tempu menuet. 16