RICHARDU DEHMELOVI

Karel Toman

RICHARDU DEHMELOVI
To bylo ve dnech běd a ponížení. I my jsme přišli ve světelný sál pro chvíli žáru, pro slib vykoupení. Byl cizí zástup, před kterým jsi stál. A ve tvém hlase všechno mluvilo: radosti, pýcha, horké blaho ženy, krev zrazená, sen bolem usmířený, co dalo život, co jej zabilo. Nad dobou, z doby vítězství a žaly a touhy, jež po nových sluncích plály, duše, jež znala příští tragiku. A vzadu, v koutě, dva se k sobě tiskli, dva páry očí nadějí tou výskly, dva lidé šeptli: Díky básníku! Ve Vídni, v zimě 1904. 45