VZPOMÍNKA Z MOSTU

VZPOMÍNKA Z MOSTU
Ve vzduchu chvěl se sametový třpyt a po zemi hra stínů a my zasedli zlaté víno pít u otců kapucínů. Den hříšně kvet’ a smál se askesi až ve klášterní ticho a páter Němec vzdychal: ,Poesie!‘, šňupal a hladil břicho. Řím, Wicklef, Hus a přísní papeži ustoupli brzo vínu. Nu, na morálce málo záleží u otců kapucínů. A páter Wolfgang šeptal o ženách famosní historie. Já ovšem cítil v tváři horký nach, což oficielní je. Můj vlasatý druh reformoval svět (hrál dynamit v tom roli) a kácel trůny. Páter Wolfgang bled’: ,Svět potřebuje soli.‘ 46 Den hříšně kvet’ a mně táh’ hlavou sen: Ty, zmlklá, sedíš u mne, paprsek slunce padá roztříštěn na tvoje čelo dumné a světelná hra, kterou vzplál tvůj vlas, dostačí, drahá, zcela, by pokrytecká ctnost a asketický mráz i tato krčma-cela poznaly pyšnou slávu života a blaho slunných výší. Ty vzdálená, než sen můj ztroskotá, buď zdráva! Ještě číši! 47