ZTRACENÝ SYN

Karel Toman

ZTRACENÝ SYN
Pod střechou rodného domu za vsí tam u topolů vzpomíná matka. V tu hlavu vdech’ život glorii bolu. A tady – – Mlhy a slunce na pastvách fidelních prasat. A měsíc nepřestal lživé penízky lítosti střásat. Není, kam zabořit hlavu, není, kde zaplakat tiše. Rovina, pastvina, úhor. A tam ty stříbrné výše! Mezi nás položil život sen dálek a ženu. Má smutná matko! Chci sílu bez vzpomínek, žalu a stenu. A napasené stádo se pere a lhostejně ve špíně míjí – syn ztracený nade vším hvízdá zatrpklou elegii. 26