DENNÍ CESTA

DENNÍ CESTA
Po noční bouři voní vzduch, a chladná louka rosou svítí. Je obzor v dálce mlžný pruh. O čem chceš, srdce, o čem sníti? O druzích, kteří zemřeli, když ocelově hrály klasy? O hlavách, které nezřely slib naplněný kruté krásy? Šli věrní, tiší, oddaní po tvojich cestách, rodná země. Šum stromů tvých jak zoufání těch mrtvých hořce mluví ke mně. A voní louka, rosa, vzduch. Ve větvích stromů pějí ptáci. Domova pokořený duch v jich píseň vplétá variaci: že rozlezla se po Čechách zbohatlá chasa povýšenců jak kokotice lad a drah. – A v mrtvou vůni vašich věnců 91 se mísí výdech surový žravého nestoudného býlí. – Vám závidím klid hrobový, kdož dobří jste a čistí byli. 92