SLUNEČNÍ HODINY

Karel Toman

SLUNEČNÍ HODINY
Dům v rozvalinách. Po děravých zdech se rozlez’ žravý mech a lišejníků cizopasná cháska. Na dvoře bují kokotice a prales kopřiv. Studna otrávená je napajedlo krys. A chorá jabloň, bleskem rozražená, neví, zda kvetla kdys. V dnech jasných padnou hvízdajíce stehlíci v rumy. V zářných slunných dnech ožije oblouk hodin v průčelí, a po něm rozmarný a veselý stín času tančí a recituje vážně nebesům: Sine sole nihil sum. Neb vše je maska. 73