PO NEMOCI

Karel Toman

PO NEMOCI
Byla to věčnost? Noc? Či jediný jen den? Smrt tiše stála u tvojich hlav a přítmím světnice vál číhající dech zlé sudice. Snad slunce svítilo, snad hvězdy do oken. Tvá krev se bála. A všecka úzkost hrůzné chvíle té slila se v jméno tvého dítěte. V tvé duši žil náš hoch ve světlo proměněn, stráž matky stálá. Jsi vykoupena. Vděčné hosanna životu zpívá bytost oddaná. 100