Introitus.

Jan Červenka

Introitus.
Den ze dne, jak jdou city duší, jak čas na srdce doráží, jak život v sílu ducha buší, dnes ničí, zítra oblaží: Tak moje ruka péro svírá a píše u verš jediný, co hlas, jenž nikdy neumírá, jí káže z prsou hlubiny. Tak moje ruka pérem vládne a vždy, ať zraky zapláčí, ať blaha paprsek v ně padne – ve vlastní krev je namáčí. [7]
Básně v knize Ztišené vlny:
  1. Introitus.
  2. OTÁZKY.
  3. ZDE?
  4. ZTRACENO.
  5. BÁSNÍKU.
  6. KALICH.
  7. RŮŽE.
  8. KVĚTINĚ.
  9. PÍSEŇ O ŽIVOTĚ.
  10. NEŠŤASTNÝM.
  11. NENÁVISTI.
  12. KLESÁM!
  13. LESŮM.
  14. VEČER.
  15. V NOCI.
  16. V ZIMĚ.
  17. JARNÍ.
  18. LESNÍ ZÁTIŠÍ.
  19. VEČERNÍ CHVÍLE.
  20. JITRO.
  21. VEČER PŘED BOUŘÍ.
  22. DEN.
  23. V PODZIMU.
  24. KRAJINA.
  25. PO VAŠEM BOKU.
  26. PÍSEŇ.
  27. PÍSEŇ.
  28. DO PAMÁTNÍKU.
  29. S PADAJÍCÍMI KVĚTY.
  30. NA VŽDY!
  31. NAČ PŘEMÝŠLETI?!
  32. ZE DNA SRDCE.
  33. STARÁ PÍSEŇ.
  34. ELEGIE.
  35. PÍSEŇ.
  36. S BOHEM!
  37. BLÁHOVÁ PÍSEŇ.
  38. KVĚTINA.
  39. NA ROZLOUČENÍ.
  40. POST SCRIPTUM.