PÍSEŇ.

PÍSEŇ.
Kde najdu verš, kde slova a kde tóny, jež vznést’ se k ní by hodny mohly být, když pouze slunce a hvězd legiony ji řasou záclon smějí pozdravit! Kde najdu rhytmus, kterým tato slova i verš i tony v píseň spojil bych, jež směla by jak lyra Petrarcova v sen skolébat ji v nocích tesklivých? Ó bláhový! Chyť v dlaně paprsk světla, chyť vůni květu, píseň slavičí! Jdi, hledej květinu, by věčně květla a jíž ni čas, ni bouře nezničí! [70] Ne, snílku, ne! Pusť myšlénku tu smělou, ni těch, ni oněch stihnout nelze ti! Ty půjdeš dál svou stezkou osamělou, již samota jen tobě posvětí! Tvé touhy marny jsou i tvoje vzdechy, jež s jejím jménem spojoval tvůj ret, Ty půjdeš dál svou cestou bez útěchy – nuž ohlédni se ještě naposled! Hle, mizí v dáli v červánkovém nachu ta, již jsi odvážil se milovat... Nuž s Bohem buď a děkuj, do cest prachu že z její záře paprslek ti pad! 71