KLESÁM!

Jan Červenka

KLESÁM!
Ty klesáš vždy hlouběji, hochu, kdys děl mi básník, můj druh, ty hyneš sladkými verši, v nichž není smysl, ni duch. Ach bože, což mohu já za to, že výš se nemohu vznést? Jsem pouhý člověk a k zemi můj osud přikován jest! A klesám-li, hledaje v srdci ty zbytky ztracených dob: což víc! Vždyť klesáme všichni, ten dřív, ten později, v hrob! [34]