BÁSNÍKU.

BÁSNÍKU.
Básníku, včelo tiše pracující za slunných dnů i nocí tesklivých, s planoucím okem, s usměvavou lící, s naději, jíž se nelze tobě zříci za slunných dnů, ni nocí tesklivých. Básníku, včelo tichá, pracovitá jež úl svůj máš ve slastnímvlastním srdci svém, duše tvá trn i růži stejně vítá, život i smrť ti dosti pelu skýtá, ty hrob svůj máš ve vlastním srdci svém. Trpíš a doufáš, mlčky skloněn k práci, a všecko své jen v úl svůj ukrýváš. [19] V daleku kdes ať víří bouřliváci, nebe tvé jasno, mrak se zvolna ztrácí... ty všecko své jen v hrob svůj ukrýváš. Povadlý květ, kmen, který stáří hlodá, vždy dosti pelu chová pro tebe. Hasnoucí slunce, niva, les i voda s radostí všecky taje své ti podá a dosti kouzla chová pro tebe. Na tebe v zlosti málomocné čeká dav závistivých žlun a čmeláků, ty ale klidně hledíš, jak se vzteká, hledáš a stavíš, tkáš svá vlákna měkká, jeť k smíchu ti dav žlun a čmeláků! 20