STESK PO DOMOVĚ.

STESK PO DOMOVĚ.
Na tichý pokojík, neb domov vzdálený je,je (a já přec toužebně vždy ku domovu lna)lna), si myslím v cizině, kde těžko se mi žije, na domov vzdálený, v němž jizba útulná! Já odtud vyjedu, až všecko kvésti bude, ach, v noci vyjedu a uzřím do rána rozkvetlé zahrady a v pokojíku všude se plaše rozhlédnu, prach setřu s piána, lenošku opráším a se žlutavou holí zas večer odejdu na svoji sklenici v hospodě venkovské! Pak na procházce v poli zas budu spřádati své sloky tesknící!... Ach, domů, nazpátek! mě odtud touha pudí, – zpátky v kraj domácí! já nyní chtěl bych jít, ta touha nesmírná se ozývá v mé hrudi, zpět domů! – v cizině já nemohu dál žít!... 13 Tak čas že nadešel zas, ptáci přelétaví když slunce zářivé mdle začíná juž plát a jeseň pochmurná když v krajiny vjezd slavíslaví, v svých klecích povzlétnou a prolomit chtí drát!..drát!... 14