PODZIMNÍ SKIZZA.

PODZIMNÍ SKIZZA.
Je chladno na polích a smutné ticho všade, žně jsou už skončeny a je už po práci, teď mlha na večer když na kraje se klade, u ohňů zpívají a křičí pasáci. Jen prostá halena a kabát ještě z léta, lehounké kalhoty a klobouk slaměný, a tak se dívají u cest, kde bodlák zkvétá, kam’s v dálku sychravou, v kraj pustý, zamžený. Teď měšťák chorobný a bledý všecek v líci a se mdlým výrazem – ten spí mu ve zraku – zbyl z léta v podzimek tam dole ve vesnici, pozvolna obchází kol ohňů pasáků. A peče brambory a hovořívá s nimi a míč jim objednal, pán vlídný, laskavý, ó, on se strachuje té blížící se zimy a doufá před zimou, že snad se uzdraví. 53 Jim řekl: „Odjedu, až bude bílo tuhlo!“ (a na zem ukázal) a pravdu tenkrát řek’, neb odjel z vesnice zabedněn v černé truhle, na zemi zamrzlou když padl poprašek..! 54