PROPUŠTĚN.

Karel Červinka

PROPUŠTĚN.
Přišlo to najednou, slabý jsem byl, řekli mně, můžete jíti... za ten čas co mi jen ubylo sil, – stačí-li zbylé, abych dál žil, a mám-li právo dál žíti?! V žití mém pro jiné je-li tu zisk a právo mám-li teď k němu, možnomožno, bych bludičky září v svět trysk’, – ach, stačí,stačí jediný, jediný stisk zbraně a konec je všemu!... Ale já musím kraj domácí zřít po všem tom trápení mnohém, rodného domu chci spatřiti štít, kdo mohu česky říc, musím-li umřít: „Děkuji! Přátelé, s Bohem! – –“ 30