KANÁREK

Karel Červinka

KANÁREK
Učitel piana, s nímž odpoledne hrála, již mohl doufati, že roztál srdce led, když s jasem ve očích na něho jen se smála, a přece vyznati, co cítil, nedoved’. Na okně kanárek si prozpěvoval v kleci chytiv se nožkama za klece tenký drát, – – a s ním se děly dnes tak přepodivné věci, až náhle sevřel ji a chtěl ji zulíbat! – A ona zardělá, pst! zašeptala tiše, teď všecko ztraceno, si skoro myslil juž, však je to lépe přec, být náhle sražen s výše, co náhle přichází, spíš snese mladý muž. Však ona pozvédla se, byla děvče mladé, on chvěl se pokořen a žhavou vášní spit, a vzala šáteček a na klícku jej klade a naivně zašeptá: „Moh’ by nás vyzradit!“ – 62