V HOREČCE.

Karel Červinka

V HOREČCE.
Tak někdy v horečce se leccos v hlavě zmotá, co’s četl, přemítal, snů dlouhých táhnou řady, od mile s dopisem tu pleteš Herodota a náhle odříkáš si citát z Illiady. Tu voly houpavým zříš krokem jíti domů, hvězd bledých na nebi chceš sečíst milliardymilliardy, jež v okno dívají se kytkou holých stromů, a zase povídáš, co řek’ už Leopardi. Kol hlavy doutníků dým šedý se ti mihá, cukrové nemoci chceš kořen najít v sobě; a vzkřikneš! Hydru zříš, jež vzhůru sto hlav zdvihá, cíp šátku rozkousal bys rázem v divé zlobě. Pak s klidnou důvěrou vše řekneš, co tě trápítrápí, a z tváře zoufale si strhneš náhle masku, tvé oko strnule v bod jediný se ztápí: Můj soused v horečce – ten cynik – vyznal lásku! 27