ZASE DOMA.

Karel Červinka

ZASE DOMA.
Křik slepic probouzí mě v našem statku z rána, jak okno otevru, já vyhlídku mám v sad a v tichou krajinu, jež dosud zadumána, hned zrakem upřeným se mohu zadívat, tu husy kejhají a pasáci jdou polem, a vidím sekáče, pak slyším hlasnou řeč, a v dálce zakmitnou se šátky nad výmolem, kde louka zelená se, – je teď senoseč – a zvolna vycházím! Mha nad krajinou leží, již slunce vyhlédlo a zaplál jeho svit, a zajíc vyrušen dál v zeleň polí běží, u statku našeho teď slunce zlatí štít – – Vzduch voní vlhkem luk a pryskyřicí dýchá; jsem všecek zarousán a vážným krokem svým když kráčím nazpátek a kdy již oschla lícha, z té ranní procházky si houby přináším! – 35