SOUSEDSKÁ.

SOUSEDSKÁ.
Po páté hodině, vždy věrni svému zvyku, sejdou se v hospodě neb ve altánu ztmělém, pan mlynář, – přijdete dnes, pane továrníku? – pan farář zabloudil sem s mladším učitelem. Zábava rozproudí se dřívdřív, než bije šestá, náš doktor od chorých se nyní vážně vrací, – starší pan kolega sem přijel právě z města – a oba usednou si k naší honoraci. A smíchem rozmarným všem záhy rdí se líce, nad hlavou veliká již lampa jasně hoří, o špatných bramborách a dobré politice a v posled o válkách se všickni rozhovoří. Neb náš pan rytmistr, jenž v pensi u nás žije, svedený hovorem se rozpovídal taky;taky (o jednu sklenici víc k vůli hostům pije a žárem mladistvým mu plápolají zraky.)zraky). 47 On rukou maluje jim teď plán Temešváru a naše společnosť již začíná ho chápat. – Jen mladý učitel přemítá tiše: „K stáru proč smělý hrdina k nám v nudné město zapad’, kde husy náměstím jen jdou a stádo ovcí, a šedý policajt, jenž rovná hádky kluků, kde z města přišlému sem právě bohoslovci bezzubé babičky chtí zbožně líbat ruku“...ruku...“ 48