JATKY.

Karel Červinka

JATKY.
Jsou jatky za městem, jsou u řeky kdes v poli a luka do dálky se táhnou za nimi, na blízkém jeřábu pták časem zašveholí a vítr zachvívá tam žity žlutými. Krev ssedlou na trámech a na zdech možno zříti, puch odtud vychází a krysy tady jsou... A zeleň dokola... A na ni slunce svítí... A odtud rozhlédnout se můžeš krajinou... Krajinou do dálky, tam kde jsou dvorce bílé, kde teď je senoseč a těžké vozy as tam v pole vyjely, jak bývá v ranní chvíle, a na kraj rozlévá se všade záře jas... Pes velký, řeznický zaštěkal uvnitř náhle, na stromě umlkl hned tichý ptačí zpěv.... Pád těla těžkého! Po zemi parny zpráhlé valí se kouřící a dosud teplá krev – – 40