ZRCADLO.

ZRCADLO.
Já nevím, do „trojky“ kdo přinesl ho asi, – a jestli nemocný, měl humor zoufalý, – já zřel, jak putuje zrcadlo divné krasy, a ruce hubené jak vlasy rovnaly. A předtím navzájem druh litoval vždy druha a tajně přemítal, ten tady dodělá, jej věru vysílí zde jeho nemoc tuhá, neb stejně chorobných juž řada umřela. A každý přesvědčen byl, uzdravím se brzy, těšil se nadějí: „Já barvu dosud mám!“ po ložích sousedních mu těkával zrak drzý, jenž mluvil: chudáci! já lépe vypadám – – Však dnes to zrcadlo, jež v „trojce“ právě bylo,bylo (střep zpola rozbitý a přece vzácný jim)jim), z nich mnohé zničilo a mnohé přesvědčilo o očích zapadlých s tím leskem horečným. 28 Než řeči rozmarné, než humor několika, než všecka důvěrnosťdůvěrnosť, kterou si mohou říc, v jich malém přátelství, jež ze soucitu vzniká, to staré zrcadlo je utvrdilo víc! – 29