KOUTEK ŠTĚSTÍ.

J. B. Polom

KOUTEK ŠTĚSTÍ.
Sedí hory kolem dolu, svěže ráno tam se dýchá, pokud den svým rmutným znojem rosu spálit nepospíchá. – Prostý koutku, tichý, milý, zatlačený do ústraní, proč ty mne tak mocně vábíš do klína svých chudých strání? Zdobí tě jen jetel planý – co může být jednodušší? A mně pouhých lístků čtvero zajalo tam celou duši! 41