NA PÍSKU.

J. B. Polom

NA PÍSKU.
Tam v kraji plochém, v kraji nudy, jenž jako poušť je zavátý, vše v písku tone: bor tu chudý, dál pastvina, píď orné půdy i stromů řad tam u chaty. S té pláně prchly písně ptačí, jen káně nad ní polétá, jen havran v sypké brázdě kráčí, kde pampeliška do bodláčí své suché chmýří zaplétá. – A přec i tady týn ční roty, již Slovák přijal ve svou chýž i s davem hnaným od Golgoty, jenž rád pomáhá kouti hroty všem, kdo své Spáse staví kříž. Hle, tvrz těch vetřelců! Hle, město zpupné, jak drze chýžkám sedlo v týl, jak rádo v pýše přepotupné jim patou svojí na šíj dupne, až kolem zní jen ston a kvil! – Ó, klety buďte krovy domů, vy štíty křivd a nátisků! Až ku pomoci kraji tomu sám Pán sestoupí v bouři hromů: vám běda, domy na písku! 62