Pohádka máje

Jan Karník

Pohádka máje
NA VEVEŘÍ DEVĚT VĚŽÍ – zlaté přilby na nich leží, na bašty i v skalní sluje dukáty Máj rozhazuje. Horem dolem mladé boučí, v jasném ohni tisíc loučí. Slunko z plavé mísy denní rozlévá se po zeleni, proudí záře luhy, horou až k myslivně Pod komorou. Zlatovlasý Děd-Vševěda v okně modré oči hledá, marně hledá modré oči v zahrádce i na úbočí. Když se klade vonné šero na žita jak na jezero, krajem lesa v jarní kráse ani Ríša netoulá se. Kolem kučeravé hlavy zavířil mu život dravý. 13 Jen Pohádka Vilémova s kukačkou se vrací znova. V zurčení vln na potoku slyšíš ohlas plachých kroků, v olšinách i v zlatu břízy lem se kmitne její řízy... V mladém srdci – dřív i dosud – záhadný se rodí osud, když se chmurné lesy zjasní nové Vesny slavnou básní o lásce, již zrada zdrtí, o lásce, jež věrna k smrti... 14
Básně v knize Srdce a obrázky z pouti:
  1. báseň bez názvu
  2. Podobizna
  3. Horácké jaro
  4. Pohádka máje
  5. Devět Křížů
  6. Daleké obzory
  7. Pozdrav z Cikhaje
  8. Píseň pozdního léta
  9. Opuštěné zahradě
  10. Večerní zvon
  11. Stárnoucí srdce
  12. Cestou
  13. Láska a smrt
  14. Lípě před okny
  15. Balada o matčině smrti
  16. Requiem aeternam
  17. Památka drahých básníků
  18. Listopad
  19. Prosincový večer
  20. Matčina lavička
  21. Dědictví
  22. Věž a stromy
  23. Dávno odešlým
  24. Památce mnicha krajana
  25. Elegie a idyla
  26. Chvalozpěv tří
  27. Verše do památníku
  28. Dědkovy rýmy
  29. Psaníčko
  30. Díkůvzdání
  31. Světa běh
  32. K poslední kapitole
  33. Epilog