Balada o matčině smrti

Jan Karník

Balada o matčině smrti
MAMINKO, JE DUSNÝ DEN, těžká mračna na spadnutí – a vy, chorá, chcete ven, co vás náhle přes práh nutí? Nemám nikde stání dnes, slyšíš kroky? Šat mi snes! Mami, šla-li bouře zlá, hromničku jste rozžíhala, hrůza vás vždy roztřásla – a dnes byste putovala? Nemám nikde stání dnes, kyne, volá černý les... Maminko, už hučí hrom, oblakem se kříží blesky, noc je blízko – v temnu tom nenajdete ani stezky! 30 Nemám nikde stání dnes, kdo zná cestu, čeká kdes. Maminko, proč taký chvat? Venku boží dopuštění... Oblékáte rubáš snad? V mramor se vám líce mění! Na kolena k mrtvé kles’ – v blescích brána do nebes... 31