Večerní zvon

Jan Karník

Večerní zvon
HOVOŘÍŠ KE MNĚ, HOVOŘÍŠ, otvíráš bránu v jasnou říš, kovové srdce vítězí, táhne mne vzhůru řetězy. Ale proč druhy v tržišti jak slepce v pustém bludišti necháváš chladně do tmy jít, nebouříš touhy ani cit, nebudíš lítost v netečných, v sadařích pláněk zbytečných? Zvoň, milý, bouřně v sklonu dne, zvoň, až se srdce utrhne, zvoň, až sám pukneš hořkostí nad tvrdých srdcí podlostí! 22