Láska a smrt

Jan Karník

Láska a smrt
BÍLÁ PANÍ, PRŮSVITNÁ, zraku přísně ledového, jako socha bezcitná čeká u zápraží mého. Kyne rukou beze slova – voní mátou ze hřbitova. V sad zřím rudě planoucí. V jiřinových květů háji vidím ženu žádoucí. Sladce její plody zrají – a přec kvete zlatou pletí, láká v náruč, do objetí. Radostně tě uvítám! Potěšit chceš srdce skromné? Mlčí... A já vyčítám: Nekveteš už, nezráš pro mne! Bílé paní v ústret musím, ač ret ledový si hnusím! 26 Nebude-li ukrutná, pohostí snad sladkou kaší, jako druhdy Perchta ctná, která v starých hradech straší. Vlídné slovo přidá taky – jak se sluší pro žebráky... Poutnickou pak zlomím hůl, pod hlavu dám mošnu chudou, abych tvrdě neusnul, až se mi sny zdáti budou o ztracené pídi země, kde Bůh otců mluvil ke mně... 27
Básně v knize Srdce a obrázky z pouti:
  1. báseň bez názvu
  2. Podobizna
  3. Horácké jaro
  4. Pohádka máje
  5. Devět Křížů
  6. Daleké obzory
  7. Pozdrav z Cikhaje
  8. Píseň pozdního léta
  9. Opuštěné zahradě
  10. Večerní zvon
  11. Stárnoucí srdce
  12. Cestou
  13. Láska a smrt
  14. Lípě před okny
  15. Balada o matčině smrti
  16. Requiem aeternam
  17. Památka drahých básníků
  18. Listopad
  19. Prosincový večer
  20. Matčina lavička
  21. Dědictví
  22. Věž a stromy
  23. Dávno odešlým
  24. Památce mnicha krajana
  25. Elegie a idyla
  26. Chvalozpěv tří
  27. Verše do památníku
  28. Dědkovy rýmy
  29. Psaníčko
  30. Díkůvzdání
  31. Světa běh
  32. K poslední kapitole
  33. Epilog