Chvalozpěv tří

Jan Karník

Chvalozpěv tří
KDYŽ PÍSEŇ ŽIVOTA k posledním taktům už spěje a nelze da capo ji zanotit znova, vrací se aktéři dávno kdys hraného děje, zjeví se v stínohře a beze slova. Dnes za mnou přišlo tré poctivých staříků, to jste vy, Mašo, Kunci a Sáblíku, vy věrní, s úsměvem bezzubých úst, vždy smíření s losem, ač nechyběl půst. Nejste tu s pachem chlévů a maštalí, nečpí z vás fištrón, jímž obuv jste mazali, leč v rubáši bílém jak v nedělním prádle, umyty mozolné ruce, mír svatý ve tváři zvadlé. V mládí svém bičem jste šlehali nad hřbety hnědáků, jezdíce tryskem za rosy do polí – mé dětské oči vídaly ohnutá záda tří dobráků už jenom na dvoře a v stínu stodoly. Lnuli jste oddaně k statku i lidem, boží dar pěstili s rozvážným klidem. 61 V neděli čistí a svátečně vyholení na kapku hořké po mši se stavili – k posílení. A tu jak přibylo kuráže pod čepicí, zasvrběl též jazyk reptající, zřeli jste s nábožnou úctou jak na vladaře.vladaře, ač jinak na děda i otce, hospodáře,hospodáře. Po práci v soumraku vyhřáté kuchyně kluky dva rádi jste houpali na klíně, pohádky střídali s poutavou episodou z dávných cest formanských nocí a nepohodou. Kouříce při tom z faječek začaděných, byli jste šťastnější bohatců unuděných. Jen od vašich dětí, jež omámil svět, když řádky skoupé jsem občas vám čet’, oči se zamžely, dýmka vám zhasla a brada tajeným steskem se třásla... Smrt pro vás přišla k tvrdému loži, odvedla na záhon v zahradě boží. Tam velký Hospodář právem věčným platí mzdu dělníkům užitečným. 62

Básně v knize Srdce a obrázky z pouti: