Dědictví

Jan Karník

Dědictví
LIP UROZENÝCH KORUNY JAK ÚLY včel medujících zvučí chorály. V mlčení thují, mramoru a žuly sem pozdrav lesů větry zavály. Dlím nad prachem své báby, dávno stlelé, hlas milý slyše: Vnuku, podoben ač do Kárníků, v duši citem bdělé mou pečeť máš, mé vlajce podroben. Já ze Špalíčku znala na sta písní, mne provázely světlem jako tmou – a v srdci tvém se skřivan jara tísní, ač jdeš už nocí listopadovou. Jak já ty náruč v ústret otevírej, kde v tváři druha siré srdce zřít, i na strništích s nuzným klásky sbírej, když z vlastní sýpky nelze uštědřit! 44 Babičko z chalup, do šedin vnuk vděčný vám žehná za ten odkaz zděděný, jejž neuloupí škůdce nebezpečný, nezmenší v ceně časů proměny. 45
Básně v knize Srdce a obrázky z pouti:
  1. báseň bez názvu
  2. Podobizna
  3. Horácké jaro
  4. Pohádka máje
  5. Devět Křížů
  6. Daleké obzory
  7. Pozdrav z Cikhaje
  8. Píseň pozdního léta
  9. Opuštěné zahradě
  10. Večerní zvon
  11. Stárnoucí srdce
  12. Cestou
  13. Láska a smrt
  14. Lípě před okny
  15. Balada o matčině smrti
  16. Requiem aeternam
  17. Památka drahých básníků
  18. Listopad
  19. Prosincový večer
  20. Matčina lavička
  21. Dědictví
  22. Věž a stromy
  23. Dávno odešlým
  24. Památce mnicha krajana
  25. Elegie a idyla
  26. Chvalozpěv tří
  27. Verše do památníku
  28. Dědkovy rýmy
  29. Psaníčko
  30. Díkůvzdání
  31. Světa běh
  32. K poslední kapitole
  33. Epilog