Psaníčko

Psaníčko (Jiřínkovi.)
VNOUČEK Z ČECH MI PSANÍ PÍŠE, čárky běží kupředu, jedna níž a druhá výše, muří nožky z kouzel říše – jen já číst to dovedu! Co chce říci, chápu zcela, nikdo líp to nepoví: že už s tátou plány dělá, kudy se ta cesta bělá, krásná cesta k dědovi. Sviť, sluníčko, na svět vlídně, zažeň černé bubáky, nech nás léta užít klidně s moravskými Horáky! Bude radost na Oboře stavět vrbu v trávníku, v zelené se ztratit moře s kluky na lov koníků, 67 bude krásně u potoka, kde se pstruzi prohání, pouštět lodi, koupat Broka – v oddanosti nemá soka, před vlkem nás ubrání! Bude krásně taky v dešti, jako člověk veliký uchopit se mocných kleští, vytahovat „zebíky“. Nade všecko však ta sláva, bratránek až bude hrát! Loutka mluví, rukou mává, durdí se i facky dává – jako lidi „akorát“! 68