PANE, ODPUSŤ JIM...

PANE, ODPUSŤ JIM...
Zradili nás, Otče, velcí toho světa, z rukou vyrazili na obranu meč, místo pomoci nás dali vrahu v léč – lží se stala jejich slibů každá věta. Hrad jsme měli pevný, v něm jsme byli stráží svého dědictví i ducha, jejž’s nám dal – mocný přítel hradby vrahu odevzdal, který teď i klíny v dům náš uvnitř vráží. Zda se ubráníme, na hradbách když stojí naší dávné tvrze cizí žoldnéři, po tom netáží se – jen když příměří uzavřeli s vrahy, vyhnuli se boji. Velké svobody že jsme tu stráží přední, nejen milované svojí volnosti, že tu vrahům dali pevné předmostí, aby mohli dále – o tom se jim nední. Nevědí, že volnost lidstva jest jen jedna, jako jeden dán jest všemu lidstvu duch – proti zlu je hájithájit, že nám velí Bůh, sám než potře zlobu, pravici Svou zvedna. 15 Jimž jsme uvěřili, velcí světa, nyní proti nám se s naším vrahem smířili, aby po nás jiné spoutal za chvíli... Pane, odpusť jim, neb nevědí, co činí! 16. X. 1939.
16