MÁ JEST POMSTA!

MÁ JEST POMSTA!
Noví Babylonští v plné zbroji proudí po tisících jako k boji městem, jež kdys hlasy proroků volávaly k pravdě vítězící, která, i když slzy tekou lící, stále míří vzhůru, k vysoku, za dne k slunci, bílé záře otci, k Plejádám a Orionu v noci. Na oslavu pokoření města Babylon tak spoutaný lid trestá: mrakem vyrojil se v tento den, který lidu tomu dnem je stesku; moc by zjevila se v plném lesku, lid, jenž býval volný, svoboden, znamením dnes babylonským domy zdobit má, ač při tom ruce lomí. Víc však rukou, které tísní pouta, v pěst se svírá kdesi v šeru kouta – mír kde býval, roste nenávist tvrdá jak ty zatínané pěsti. 42 Ale v duše táhnou staré zvěsti, šelestí v ně otců Písma list, s něhož, dlaň co rozvírá se, zatím zní to: „Má jest pomsta! Já odplatím!“... 15. III. 1941.
43