PRYČ ODTUD, SATANE!

PRYČ ODTUD, SATANE!
Pryč odtud, satane – pryč, ďáble, za hor sráz, jež Bůh zde v dávnu zdvihl v kruhu malém, by růst v něm mohl nový Jeruzalém! Pryč odtud na věky – apage, satanas! Zde v duších dychtivých hrad boží stavěli, kdož cestou předcházeli Mistra Jana, i on sám, sluha pravdy svého Pána, že rostly skvělé zdi jak v čisté úběli. A proto proti nám vzplál hněvem satanáš a pekla ohněm spálil pravdy kněze – pak, Husův lid by pad’ své na paveze, ďas cizí voje zval a vodil na hrad náš. A ďábelníkům lid ten když se ubránil a v braříbratří Jednotě i v trní, v hloží dál krásnější si stavěl město Boží – bral satan jinou tvář, by hrad si podmanil: byl králem země té, měl její korunu, štval úšklebkem svým proti stavům stavy a těm, kdož prozřeli, dal stínat hlavy a jiné ze země hnal mocí od trůnu. 40 Zem ďáblům vydána, že vše v ní zpleněno a zdálo se, že Boží hrad je zbořen, i rodný lid že vyťat bude z kořen. Však přece zůstalo zde skryté semeno a znova vzklíčilo, kmen lidu znova zkvet’, střás’ hada, rozšuměl se ve svobodě. Žel, satan s novou tváří vůkol chodě, zrát nedal květům v plod a topor k ráně zved’. By sťal nás konečně, i stromy kácí kol, spár by měl volnost ke smrtelné ráně, by zmařil, co zde rostlo z vůle Páně, by zem tu proměnil v své pole pro koukol. My nezoufáme však: zas bude náš hor kruh, v něm Jeruzalém vznést chcem v potu tváří, ten nový, Bůh v němž místo slunce září, v němž chrámem bude nám sám vševládnoucí Bůh. Tak pevně věříme. Tvá vláda přestane, jíž držíš nás a svět zlou mocí pekel – hle, ruka píše ti již: „Mene, tekel.“ Pryč, ďáble, za hor sráz – pryč od nás, satane! 7. X. 1940.
41