ROZVIŇTE PRAPOR SLOVANSKÉ SHODY!

ROZVIŇTE PRAPOR SLOVANSKÉ SHODY!
Rozviňte prapor slovanské shody a síly, uvrzte v plamen praporce sváru a zrady, navždy ať oheň pravdy je sežehne bílý – pomáhalť vrah vám vznášet je ve vaše hrady v přátelském plášti zahalen, jímž bylo ukryto zmámeným vašim pohledům ďábelské kopyto. Dařilo se mu dílo to dlouho již dosti: od věků, věků stránka vám dějin dí každá, přátelství plášť jak shodil, by loupež a vražda brala vám zem a vaše v ni skládala kosti, zbylým pak živým jazyk by rvala a náhradou roubila svůj, by vnuci vás ničili proradou. Širé tak země zloupil vám, proměnil ve svoje lány, řeky vám, moře uloupil, zmnožil se slovanskou krví – v pýše zved’ hlavu, on že je z národů prvý, pánem jest, vy jen sluhy jste pro jeho plány; vlasti pak, sídlo vaše v nichž z pravěku bylo tu, k jeho prý jsou jen určeny širšímu životu. Bývalo, bratra vašeho k sobě že zlákal, o tělo bratra druhého s ním by se dělil – zloducha silou všude se mezi nás vtělil, 70 vašich by svárů zmnožil a šířil se zákal; když však vás píseň volala svornosti do stanu, mocnosti děsil hrozivým celkem prý Slovanů. S každým se pojil, vaším jak on kdo byl vrahem, dračí jak on kdo mezi vás zasíval zuby; a když jste přece osud ten setřásli hrubý, mnohý z vás v kraji svobodném okříval drahém – největší zhoubu přivolal zrádců vám při práci. Však ještě stále srdce i duše z ní krvácí... Svět však jej poznal z tohoto řádění zkázy, které i v jiné mimo vás vtínalo drápy – vrahem tak světu zjeven je, strhnuv si kápi. A tak vám v nový, lepší den slunce již vzchází... Ruce si, bratří, podejte přes hory, přes brody, rozviňte prapor slovanské shody a svobody! 12.–15. VII. 1941.
71