BUĎ VŮLE TVÁ...

BUĎ VŮLE TVÁ...
Jsem, Pane, v hloubi duše toho jist, že nepodrží palmu Antikrist – však ďábelský když jeho chechtot slyším, přec úzkostlivě zírám k nebes výším, ač z víry měl bych býti bez obav, a šepci: Otče, zbav nás zlého, zbav! Hle, jak mou zemi krásnou pohltil, jak hltá v ní, co kdy jsem nejvýš ctil, řeč sladkou, již nám v ústa kladly matky, i duše naší země velké statky, jež z tužeb otců rostly k listu list – hle, vše jak ďáblu padá za kořist! Jak, opřen vzatou naši o pevnost, lež, vraždu zvýšil za největší ctnost, s níž na hlomozných strojích nad zem vzlétá, smrt vysílá, by pánem stal se světa, by válka dobyla mu nad vším moc, by světla pohasla a byla noc. Ó, kéž ta šelma již jest poslední, i noc, než nadobro se rozední! 38 Tak toužím, schýlen k utrpení řekám, v zájetí babylonském, Pane, čekám Tvůj na příchod, až klesne pýchy hruď, a prosím: Na zemi Tvá vůle buď! 4.–5. IX. 1940.
39