KE KOŘENŮM!

Jan Rokyta

KE KOŘENŮM!
Hleďte, bratří, povždy ke kořenům, jimiž tkvíme v dějích této vlasti – neochvějně buďte věrni jménům, jež těch kořenů jsou živnou částí. Věrnost ta, toť není odvracení zraků z dneška, v němž svůj máte úkol: mízy čerpání to k zdravé dřeni, kmen by sílil, větve šířil vůkol. Moudrost předků co kdy pověděla slovem hlubokým ať nebo činem, hvězdou budiž vašeho vždy čela, vedoucí vás v žití moři siném. Pravdu hledat, pravit, bránit k smrti proti všem též, platí dnes jak včera; obhájce snad mnohé zloba zdrtí, celek žije, za pravdou se bera. Vždy dle pravdy a vždy svoji k svému, ne jen nespojené, slabé pruty – poctivost a síla potom zlému vzepře se a zvrátí osud krutý. 63 Předků modlitby též v srdcích mějte: proste Boha v bouři zlé a líté, doufejte v Něj, víry neztrácejte, konečně že s Ním vždy zvítězíte. I když v zem vás tiskne vrahů zlý rej, vzdychněte, ač po všem zdá se veta: Národe náš v Bohu, neumírej, dni tvé ať jsou do skonání světa! Ať jsou bez konce, kde vlast nám drahá v kruhu hor, jenž Bohem byl nám stvořen, srdcem naší svobody kde Praha a kde pravda štít náš jest i kořen... 16.–20. VII. 1941.
64