DEN SVOBODY 1939

DEN SVOBODY 1939
Svobody den radostný, teď smutný druhý blíží se. Hřmí rozkaz: všecko zatemnit, ztlumit bílé světla paprsky a pruhy, do noci by nesvitla ni jasná nit! Velcí, mocní páni tak se bojí světla v malé zemi svobody a lidskosti, by v něm příliš velká touha nevykvetla po těch zdeptaných teď darech s výsosti. Bloudi! Budete zřít budov okna temná, ne však okna duší země zrazené. Nezříte, jak plá v nich záře přetajemná, které nikdo v jícen temna nevžene? Po sta let ji shášeli a kryli ve tmy – a přec neuhasla zcela. Přišel čas, duše malých rozchvěl boží pokyn letmý, zase vzhořela v nich záře v bílý jas. Vzbudila nám Velké, kteří nítili ji, národ učili ji věrně milovat, obětovat za ni, která nepomíjí, pomíjejícího žití shon i chvat. 26 Den až přišel s radostí svou nevýslovnou, od níž záře v duších vzplála v bílý žár, osvítila zemi nejdražší, byť skrovnou – vlajka svobody výš vzlétla na stožár!... V předvečer dne svobody teď tma je černá – v duších nad bolestí plápolá však jas nesmrtelné víry, těší srdce věrná, vlajka svobody že vzletí vzhůru zas! 27. X. 1939.
27