Ó KRÁSNÁ...

Bohdan Kaminský

Ó KRÁSNÁ...
Ó krásná, úsměv sotva znalý Vám lehce slétá na ústa a opět stín vám skráně halí a v duši, kde člověk skrytou lásku tuší, vám plachá duma vyrůstá. Snad, paní krásná, vzpomínáte na první jarní procházky, jak chodila jste kolikráte a u vás hoch, který zmaten v řeči uváz’ na sladké vaše otázky. Snad vzpomínáte, v sladkém šeru jak hvězdy vás jen střežily, – a jak ten hoch tak za večerů vás líbal a rtem se k malým ručkám shýbal – ah, román dávno přežilý... 16 Snad vzpomínáte na tu chvíli a na tu slzu ve tváři, když jako krásný seraf bílý tak svěží jste davem lidí jenom stěží šla s mužem jiným k oltáři... A snad jste dávno zapomněla a myslíte už na jiné, co později jste ráda měla: své šaty a papouška, jenž křičí na ty, kdo vejdou v síně hostinné... 17