ZAJATÁ.

Bohdan Kaminský

ZAJATÁ.
On zajal duši tvou, ty dítětem jsi byla, svět byl ti plný záře, jež s tebou neslynesla se a tiše políbila i čelo samotáře. Tys byla zajatá ve duše jeho cele a poutem lásky spjata, mír v srdci hlubokém a v poubledlém čele ti spala duma svatá. A tys se dívala, jak západ hoří nachem, jak jaro, zima letí, až jednou chvící se a s bázní v oku plachém jsi prchla ze zajetí. Leč svět ti cizím už... ty bloudila jsi chvíli, až létla’s pod oblohu a, mrtvá nevěsta, na hlavě závoj bílý, jsi mlčky vešla k bohu. 77