PÍSEŇ KVĚTINÁŘKY.

PÍSEŇ KVĚTINÁŘKY.
Noc mraznýma mne líbá rtoma a slepá matka, ta je doma. Ty fialky v své dlani, jsem celý den tak stála a nejedla jsem ani – a kol ta vřava stálá jen hučela a hřměla tak do večera z rána a já se marně chvěla tím hladem utýrána. Noc mraznýma mne líbá rtoma a slepá matka, ta je doma. A kol šly lidí řady a dámy šly a páni a přišel hejsek mladý a děl cos v usmívání – 25 já o hladu – a taky tam doma... ne ne, běda! – jak plály jeho zraky a žárem skráň ta bledá! Noc mraznýma mne líbá rtoma a slepá matka, ta je doma. A večer že se vrátívrátí, mi děl – já mřela hladem – a stín mi hlavu chvátí a mráz je v srdci mladém a oko se mi kalí a mráz mi tělem chvěje, – ó výkřik neskonalý, ó muka beznaděje! Noc mraznýma mne líbá rtoma a slepá matka, ta je doma. A když se večer stmíval, já bloudila tak sama – a náhle dravý příval mi hučel pod nohama, v zrak mrákoty mi padly a v duši tíseň bolná a já jsem nad zábradlí se naklonila zvolna. Noc mraznýma mne líbá rtoma a slepá matka, ta je doma. 26 O ne ne, mne to mrazí, ta noc je dnes tak chladná – vy čekáte tam, drazí, a pomoc žádná, žádná – – Jen on se vrátil ke mně a děl mi, jak jsem lepálepá, a vlny lkaly temně – – ó vždyť ta tam je slepá. Noc mraznýma mne líbá rtoma a slepá matka, ta je doma. 27