PÍSEŇ ORÁČOVA.

PÍSEŇ ORÁČOVA.
Nám rosu, dešť a slunce dej, ó Pane, mé práci vlídně požehnej. HleHle, slunce vstává, jitro mladé na širá pole perly klade a vánek čeří trávy vlas. Ó Pane, já jsem člověk chudý, ó dej, ať z každé plodné hrudy mi vzejde plný klas. Nám rosu, dešť a slunce dej, ó Pane, mé práci vlídně požehnej. Než jitro vstalo, k práci píle já časně vstal, své voly bílé jsem na svém dvoře k pluhu vpřáh’ a vesel vyjel k práci nové, než z plna vyšlo rubínové to slunce na horách. 39 Nám rosu, dešť a slunce dej, ó Pane, mé práci vlídně požehnej. Tak k poledni jsem pilně oral a mnohá krůpěj, těžký koralkoral, se zaleskla mi na skráni – a teď je večer, jsem už zemdlený a dálí v obzor zašeřený se chvěje klekání. Nám rosu, dešť a slunce dej, ó Pane, mé práci vlídně požehnej. Ó Pane, dej, ať ujme se mi, co dnes jsem zasil v rodné zemi, ať vše tu může zrát a kvést a až přijde ta zima stáří – ó velký, svatý Hospodáři, mně zem ať lehká jest. Nám rosu, dešť a slunce dej, ó Pane, mé práci vlídně požehnej. Ať nejsem jen klas prázdný, holý, až ty nás svezeš do stodoly, ó Hospodáři, Pane náš, kéž těm, kdo po nás tady budou, 40 z památky naší aspoň chudou jim cestu urovnáš. Nám rosu, dešť a slunce dej, ó Pane, mé práci vlídně požehnej. 41