Z JEDNOHO HNÍZDA.

Bohdan Kaminský

Z JEDNOHO HNÍZDA.
Z jednoho hnízda výš se vznesli v let, když celý háj se začal probouzet. A co tam ptáků, všichni chorem pěli, že vršky stromů jasem rozkypěly. A tak ten širých, dumných hájů lem se rozezvučel slavným chorálem. Však než i oni zapěli v háj zmladlý, už ptáčníku, žel, do zajetí padli. Z jednoho hnízda rozloučeni v ráz, – ten osud zlý, kam asi hodí vás? Tak ptáče první dostalo se tomu, jenž podal nejvíc: mistru anatomu. Ten k nožíku a tlustým knihám sáh’, skly měře svaly v jeho křidélkách. 95 A druhého si dívčí ruka bílá kdes do klášterní cely pověsila. Tam zpíval s ní, když večer vzhlédla výš na dřevěný a zpráchnivělý kříž. A třetí pták, jenž nejmladším byl z hnízda, v smích nevěstky teď zpívá jí a hvízdá. 96