Ballada o šelmosmrtiči.

Bohdan Kaminský

Ballada o šelmosmrtiči.
Heřman z Bubna byl udatný pán, který šel jednou na divný výlet, neboť mu rozkaz byl ukrutný dán, zvěř dravou aby šel flobertkou střílet. Tedy tam střílel opice, tygry, lvy, slony a jiné šelmy, až dobrodružství tropíce jednou byl polekán velice velmi. Kde rozprostírá se aequator, – ó běda, boha za milost proste! – tam v poušti stojí neznámý tvor, na kůži samý hřebík mu roste. Heřmanův kůň – jak známo – se lek’, před potvorou divnou se vzpouzel. „Pro vlast a pro ni!“ Heřman si řek’, „což jsem zapadl do říše kouzel?“ Nabrousil sobě píku svou hned, ubohou duši svou poručil bohu, s podivnou obludou v boji se střet’, až náhle podrazil třetí jí nohu. 40 Leč běda! nastojte! jaký to hlas? Lidský hlas v obludě úpí! Heřman však chytil ji za provaz, myslil si: „Tohle to Hagenbeck kúpí.“ Tak s tvorem divným dále se bral, ale, ó běda, než zpátky sem došel, tvor ten žalostí stále řval, nejedl, nepil, třetí den pošel. V museu nyní uchován jest, lví kůže mu pod hlavu dána – ať sladce dříme tam, budiž mu česť – a ať se nezbudí, pro Krista Pána!! 41