II. Je krásná chvíle blouznění

Bohdan Kaminský

II.
Je krásná chvíle blouznění
Je krásná chvíle blouznění
a posvátného ticha, ve veských zvonů souznění mír svatvečera dýchá.
Tak pozdě už! – Na spící zem noc blouznivá se klade, jak matka s tichým úsměvem nad poupě svoje mladé. Tak pozdě už! V snu šumí les a měsíc dávno vyšel – – div, jedněch známých zvuků dnes jsem ještě neuslyšel. A na ty hlasy já už zvyk’ vždy při večera sklonku, jak osamělý poustevník na píseň svého zvonku. Jak ona píseň nábožná jej ukolébá v snění a bez ní usnout nemožná: i mně dnes možno není. 123 Ten hlas mi růže do snů tká a srdce si ho žádá – – Nu, konečně že sousedka se s mužem přece hádá!