Na letním bytě.

Bohdan Kaminský

Na letním bytě.
Vám divno, druzi, je, že dosud jsem zoufalých nářků v samotě své neved’ po ulic pražských žáru dusivém i po kouzlu všech malicherných klevet. Leč já tu svléknul kabát měšťáka i vše, co hloupá moda na nás žádážádá, a věru, dnes mne pranic neláká všedními davy všední promenáda. Já mám tu lesy, volný, čistý vzduch a stromy místo hluchých, prázdných davů, kde čeká stále každý dobrodruh a fiflena, že skloníš před ní hlavu. Zde není, kdo ti hloupou, drzou lež a starou frási stokrát ve tvář vmetevmete, a krásy té zde také nenajdeš, jež o šábesu zahání tě z Letné. Zde není, kdo by řek’ ti do očí, jak božská je tvá báseň v „Světozoru“ – a sotva jen se autor otočí, se s kamarády směje v plném sboru. 144 Zde není druha, s jehož rukou moh’ bys sejít se na milenčině pasu, ni psaníčka, z nějž dobrý, věrný hoch nevěda pustí vínek její vlasů... Ni jí tu není, kterou měl jsi rád, jíž dotknout bál se’s žíznivými rety a s níž tvůj dobrý, věrný kamarád do Chuchle tajně jezdil na výlety... 145