Osud kokety.

Bohdan Kaminský

Osud kokety.
Byla kdys jak růže, která voní, pěkně rostlá, jako mladý doubek, žádný ale kousnout nechtěl do ní, tvrdilo se, že má mlsný zoubek. S mužskými si hrála, pravzor koket, hrála si a vybírala stále – potom ale špičatil jí loket, ramena, nos, brada a tak dále. A dál čas, ach, ohlodal ji hrubý, osud koket všech i před ní vzrůstal: už jí všecky vypadaly zuby, jen zub času, bohužel, jí zůstal. 93