Česká chalupa.

Česká chalupa. Vzpomínka na výstavu.
Tahle česká chalupa – je to přání skromné – ta by se mi líbila, ta by byla pro mne! Tahle česká chalupachalupa, ta by mi šla k duhu – není na ni doposud ani krejcar dluhu. Tahle česká chalupa pěkná, se zahradou – já bych se tu oženil, vzal si ženu mladou. Mladou ženu bych si vzal, pro muziku vzkázal, pan páter by ruce nám před oltářem svázal. Mladou ženu bych si vzal a žil jako kníže – 139 přitul se, má ženuško, ke mně ještě blíže! Mladou ženu bych si vzal, jak bych rád měl já ji! Byli bychom živi tu, jak andělé v ráji. Jednou malý andílek usmál by se z rána – malovaná kolébka je už uchystána. V téhle české chalupě, kolébka tam stojí – pověz mně, má panenko, chceš-li býti mojí? * Sázela by má panenka do zahrádky růže, abychom se v jejich vůni objímali úže. Sázela by má panenka do zahrádky hrachu, abys na nás nedíval se, závistivý brachu. Sázela by má panenka do zahrádky chrpy, že měmně s jinou milování asi sotva ztrpí. 140 Sázela by má panenka koukol do zahrádky, – kdyby koukol živý přišel, toho hnal bych zpátky! 141